CITY INTERVENTION PRAGUE / Městské zásahy Praha. Projekt vznikl v Bratislavě v roce 2007 a je myšlený jako iniciativa, jejíž smyslem je poukázat na architektonicky problematická místa ve městě. Projekt může být aplikován na jakékoliv město

robust architects

Exhibiton Dox Gallery Prague: May – August 2010

Cooperation: Mgr. Cyril Říha, Ph. D.

ROBUST Live on Air – Radio Wave – ODPOLEDNI SESSION – stream / download

_

PROTI VĚTRU

Agenturní zpráva: „Kuřákům, kteří si zapálí cigaretu na otevřené tramvajové či autobusové zastávce nebo na nekrytém nádražním nástupišti, nebude už od 1. července 2010 hrozit pokuta. Nabude totiž účinnosti novela antikuřáckého zákona, která zákaz kouření na veřejných prostranstvích omezí pouze na přístřešky a kryté peróny.“ Naši političtí zastupitelé (vedeni Borisem Šťastným) se zase jednou vydali proti tomu, kam vane trend ve vyspělejší části světa. Co pak zbývá nekuřákům čekajícím na spoj městské hromadné dopravy? Alespoň stoupnout si tak, aby na ně kouřový dým netáhnul, což znamená vydat se co nejvíc proti směru větru. A aby člověk poznal, odkud vítr fouká, je tu romantický objekt, jak z pražské periférie… férie, peri, peryfery, periferique, periférie, infantérie, kavalérie, drapérie, latimérie, uintatérie, malárie, érie…

___________________________________________________________________

OHNU TRUBKU ZAS

Kašna, fontána, pítko – tradiční objekty ve veřejném prostoru pro zpříjemnění pobývání ve městě. Obvykle jsou to také předměty magistrátních zakázek na jejich nejrůznější umělecká zpracování. I v Praze jich za poslední dobu vzniklo nemálo, většinou ale vyvolávají spíš rozpaky. Přitom řešení může být docela jednoduché. Možná se jde podívat na městské zdroje vody jako na ryze praktickou záležitost. Vodovod je v každém domě, na každé ulici. I pítko tedy může být kdekoli, stačí se napojit. Parazit, bude-li magistrát chtít, pak legální. Je potřeba jen kohoutek, vodoměr a ohnout trubku zas… zas a zas a nahlas, o chlup na vlas, zas a co zas, zas a zas a nahlas, o chlup na vlas, zas a co zas, zas a zas a nahlas…

___________________________________________________________________

HLAVU VZHŮRU!

Když Adolf Loos v roce 1912 za velkého rozčarování císaře Františka Josefa na vídeňském Michaelském náměstí postavil slavnou budovu obchodního domu Goldman a Salatsch, odpovídal na námitky o jeho příliš strohé fasádě tím, že lidé stejně vnímají jen první dvě podlaží (která jaksepatří vyzdobil) a výše hlavu stejně nezvednou. K naší škodě je to dodnes pravda. Vzhledem k průměrnému počtu nadzemních podlaží domů v pražském centru vnímáme nanejvýš třetinu vertikální plochy města. Kdybychom měli hlavu v oblacích, bylo by to ještě dobré, spíš ale máme dost dobře prozkoumané chodníky a vlastní boty… Hlavu vzhůru a pak znova, zas a znova! Hlavu vzhůru! Vzhůru hlavu a zas hlavu!

___________________________________________________________________

AŽ OČI PŘECHÁZEJÍ

V březnu 2010 pražský magistrát pobouřil některá média a odborné spolky schválením téměř 150 změn ve svém územním plánu. Vzhledem k charakteru tohoto dokumentu je ale spíš kupodivu, že změn nebylo víc. Každé živé město se neustále vyvíjí, mění svou náplň i podobu. Základní urbanistický dokument by měl tuto dynamiku předvídat. Pražský územní plán naproti tomu připomíná spíše psychedelický koberec. Každému pozemku je striktně přiřazen jeden z padesátky (!) základních typů funkčního využití a jemu odpovídající barva (přitom mnohé evropské metropole si zde vystačí jen se třemi nebo čtyřmi barvami). Pro koho vlastně takový dokument je? Jsme jako běžní obyvatelé vůbec schopni tyto rozdíly funkcí ve městě rozlišovat a reálně v nich žít? Vypadá to potom, že předefinovanost plánu má jediný cíl: každá i drobná změna ve způsobu využívání parcely si předem žádá schvalování úředním aparátem… až oči přecházejí, až oči přecházejí,až oči přecházejí,až oči přecházejí,až oči přecházejí,až oči přecházejí,až oči přecházejí…

___________________________________________________________________

NAJDI PĚT ROZDÍLŮ

I po důkladném prověření situace, zvážení všech pro a proti, lze občas dospět k přesvědčení, že místo určené pro architektonickou intervenci (např. v podobě veřejné soutěže), místo na první pohled přímo volající po změně, vlastně žádnou změnu nepotřebuje. Jinak řečeno, každá jeho změna je (přinejmenším v přítomném okamžiku/době) změnou k horšímu. Ovšem i žádná změna může leccos změnit. Už samotné upozornění na to, že je zde vše nakonec v pořádku, může náš navyklý pohled na toto místo posunout jinam. A třebaže je takové rozhodnutí dost individuální, chodit po městě, hledat taková místa a sdělovat je ostatním může být (nejen pro architekty) docela užitečná a zajímavá činnost… najdi pět rozdílů najdi pět rozdílů najdi pět rozdílů nebo šest.

___________________________________________________________________

METRO NA HRAD!

Je vyhlášena veřejná architektonická soutěž na ztvárnění nové stanice metra Pražský Hrad, s výstupem přímo v chrámu sv. Víta. Připadá vám tahle představa absurdní? A v čem přesně? Že Pražský hrad je nedotknutelná památka? A co třeba poslanecké paláce na Malé Straně… Že na stanice MHD by soutěže měly být   vyhlašovány úplně běžně? Ale kolik pak autorů pražských zastávek znáte… Že ztotožňovat stanici metra s chrámem by nikoho ani ve snu nenapadlo? No… Že podkopávat Prahu všemožnými tunely může být docela riskantní?… Někdy pro absurditu není potřeba chodit daleko a vymýšlet složité vize, stačí se rozhlédnout kolem sebe……………….. metro až na hrad? na hrad! metro na hrad, metro na hrad, metro na hrad,  hlad na hrad a všichni ostatní taky, metro až na hrad? na hrad!